Knížka je již dvacet let stará. První dílo známé autorky, které jsem četla.

Musím se přiznat, že jsem měla k její osobě výhrady táhnoucí se z mládí, kdy hrávala v Realistickém divadle. Nepamatuji si již  kterou divadelní hru jsem s ní viděla, i nějaké filmy s ní jsem viděla a dnes už ani nevím z jakého dávno již zapomenutého důvodu jsem ji brala jako křečovitou herečku. Rozhodně mi nestála za bližší vzpomínku. Knížku jsem ale přečetla doslova jedním dechem se zápalem, radostí a ohromně jsem se bavila. Knížečka má jen 150 stránek, tak elán ke čtení nevyhasnul.

Vypráví o celkem běžných věcech, jak je těžké sehnat manžela, byt, jaké jsou potíže s řemeslníky, s úředníky. Její líčení jednání při směnách bytu je popsáno napínavě, vtipně, má spád. Některé pasáže, větná spojení a myšlenková vyústění připomínají Járu Cimrmana či Šimka a Grossmanna, což vůbec  nevadí. Filozofické zamyšlením se v dalším textu změní zase na běžné popisné příběhy. Stať o tom, že mladší syn byl v první třídě přepaden množinami jako lapky ve hvozdu mne rozesmála a potěšila. Nahlas jsem se smála i při líčení přípravy vánoční večeře na jednoplotýnkovém elektrickém vařiči unylé dámy, která vytrvale vyplavovala jejich byt. Vyjádření pocitů matky, které odlétají  mláďata a ona se chystá na samostatný život v malém bytě.

Příhody jsou kromě humoru psány i laskavě a bez zášti a i s pochopením pro ty instalatéry, malíře pokojů, uklízecí chlapy, ale i pro neprůstřelné úředníky.

Trochu mne překvapila recenze na obalu knížky. Autor píše, že autorka vyjadřuje vztek. To jsem tam neviděla. Přehodnotila jsem svůj názor na Ivanku Devátou a knížku doporučuji k přečtení. Nemusí to být jen když řešíme problémy s odcházejícím manželem, s řemeslníky, úřady či odlétajícími syny. Je to půvabná knížka.

Ivanka Devátá: Všechny moje domovy

Vydavatelství MOTTO, Praha 1995                       

Jana Svobodová