Jsou literární díla, která vzbuzují velké emoce a rozšiřují čtenářovy obzory. Číst je je svátkem. Jsou ale také díla, která si před sebe tyto cíle nestaví. To však neznamená, že jsou bez ambicí. Jde o knížky všedního dne. Mají místo na našem nočním stolku, otevíráme je při pití čaje či kávy, vkládáme je do příruční tašky, abychom je měli stále po ruce. Novinka Ivanky Deváté, Radši nekoukat, vydaná v roce 2014, patří do druhé skupiny. Je to autorčina zatím poslední, čtrnáctá knížka.

Knížka je již dvacet let stará. První dílo známé autorky, které jsem četla.

Musím se přiznat, že jsem měla k její osobě výhrady táhnoucí se z mládí, kdy hrávala v Realistickém divadle. Nepamatuji si již  kterou divadelní hru jsem s ní viděla, i nějaké filmy s ní jsem viděla a dnes už ani nevím z jakého dávno již zapomenutého důvodu jsem ji brala jako křečovitou herečku. Rozhodně mi nestála za bližší vzpomínku. Knížku jsem ale přečetla doslova jedním dechem se zápalem, radostí a ohromně jsem se bavila. Knížečka má jen 150 stránek, tak elán ke čtení nevyhasnul.

Základní fakta

Když publicista, novinář a spisovatel Stanislav Richter v roce 1997 zemřel, zanechal po sobě velmi rozsáhlou bibliografii. Oblast jeho zájmů byla obdivuhodně široká.

 Tak tahle moje malá, chlupatá kamarádka slaví tuto sobotu, devátého ledna, už své třinácté narozeniny. Je to vlastně už psí babička. Říkal jsem jí to, ale příliš tuto informaci nevnímala. Dívala se na mne svým upřeně oddaným pohledem a určitě přemýšlela, co dostane ještě dobrého navíc, po své obvyklé večeři.