Jsou literární díla, která vzbuzují velké emoce a rozšiřují čtenářovy obzory. Číst je je svátkem. Jsou ale také díla, která si před sebe tyto cíle nestaví. To však neznamená, že jsou bez ambicí. Jde o knížky všedního dne. Mají místo na našem nočním stolku, otevíráme je při pití čaje či kávy, vkládáme je do příruční tašky, abychom je měli stále po ruce. Novinka Ivanky Deváté, Radši nekoukat, vydaná v roce 2014, patří do druhé skupiny. Je to autorčina zatím poslední, čtrnáctá knížka.

Možná ji věrní čtenáři, nebo spíše čtenářky, brali do ruky s mírnými obavami. Pobavím se stejně dobře jako u těch předchozích? Nebude se paní Ivanka opakovat? Ke zklamání naštěstí nedošlo. Autorka i tentokrát zůstává u žánru, který má vyzkoušený. Píše krátké fejetony s náměty všedního dne. A probere v nich opravdu všelicos. Příjemnosti i nepříjemnosti ročních období, let času od mládí ke stáří, proradnost reklamy, uplatnění desatera božích přikázání v dnešní době, chůzi po ostré hraně v případě neuváženého zadlužení, svízele i svobodu vyššího věku. Pel mel. Vše s nadhledem, ironií i sebeironií, bez škarohlídství či moralizování.

Pokud čtenáře přeci jenom nezaujme námět některého fejetonu, pak mu vše vynahradí nádherná čeština. Hojnost přechodníků a používání téměř zapomenutých slov při popisu žhavé současnosti působí jako most, klenba nad plynutím času.

Při čtení vnímáte i to, co přímo v knize napsané není: Všechno se musí umět, tedy i umět žít svoje stáří. No, ale stejně by bylo lepší být přeci jenom o něco mladší. Už jenom ze zvědavosti. Jak to tady bude vypadat za … let?

 

Jméno autorky: Ivanka Devátá, narozena 27. listopadu 1935

Název knihy: Radši nekoukat

Ilustrace na obálce: Iva Hutnerová

Vydalo nakladatelství Motto

Praha 2014, vydání první

 

Soukromé povzdechnutí čtenářky J.Č.:

Ivanka Devátá píše neobyčejně pěkně o obyčejných věcech. Líbilo by se mi, kdybych to uměla alespoň z poloviny jako ona.



Jaroslava Černá